Jan Keller

Volby skončily a jak se zdá, velká část levice nepochopila, že dopadly v zásadě na výbornou. Vládu nyní sestaví výhradně pravicové strany a za veškeré dění v příštích několika letech budou odpovídat právě ony a pouze ony. To je mnohem lepší, než kdyby další patová situace umožnila každému vymlouvat se na toho druhého, jak jsme toho byli svědky doposud. Z výsledků svého vládnutí se nyní již pravice tak snadno nevykroutí.

V podstatě jsou zde dvě možnosti dalšího vývoje. Tou první je, že pravice splní všechny své sliby, které voličům a celé společnosti dala. Zatočí rázně s korupcí (zodpovídá: Radek John, termín: pokud možno okamžitě). Výrazně sníží zadlužení státu a dá základy k vyrovnanému rozpočtu (zodpovídá: Miloslav Kalousek, termín: do příštích voleb). A konečně zprůhlední daně, podpoří domácí firmy, zvýší kupní sílu obyvatel, zaručí, aby se vyplácelo pracovat (zodpovídá: Petr Nečas, termín: v horizontu spíše měsíců než let).

Pokud se toto všechno pravicí podaří – a měli bychom jí k tomu upřímně držet palce – pak budeme patrně jedinou zemí v Evropě, která vyjde ze světové hospodářské krize posílena. Jenom naprostý hlupák by si něco takového nepřál.

Je v zájmu pravice samotné, abychom všichni velice bděle dohlíželi na to, jak rychle se jí její sliby podaří naplňovat. Nesmí se již opakovat situace, kdy Topolánkova ODS pošlapala prakticky všechny body své slavné „smlouvy s občany“.

Druhá možnost je, že pravice voliče obelhala a není schopna, či dokonce ani ochotna dané sliby plnit. V tom případě, jak jsem předznamenal, budou všichni moci dosvědčit, že pravice voliče sprostě podvedla. V tom případě bude mít levice našlápnuto k bezkonkurenční výhře v příštích volbách.

Levice na tom bude o to lépe, že letošní volby ji zbavily celé řady handicapů. Nikoliv nevýrazné oslabení KSČM bere argumenty těm, kdo by chtěli stále dokola strašit návratem komunistů. Sociální demokracie se zbavila Paroubka a Tvrdíka, kteří – jak je nyní vidno – výrazně snižovali její volitelnost (možná i o deset procent). Snad se vzpamatuje celá sociální demokracie, která svým chováním odrazovala stále více potenciálních voličů levice.

Veřejnost se měla možnost zbavit posledních iluzí o potenciálu Miloše Zemana, škodlivých iluzí, které levici zbytečně odebraly téměř pět procent. Podivná Strana zelených vypadla již definitivně z velké politiky, což je úleva nejen pro levici, ale jsem přesvědčen, že i pro přírodu.

Osobně se domnívám, že pravděpodobnější je bohužel scénář druhý. Vím totiž, že zadlužování státu není důsledkem příliš rozmařilé sociální politiky. Lze to doložit na číslech a na srovnání s dalšími evropskými státy. Pokud tedy pravice neudělá velmi rychle něco s rozbujelou korupcí, ale bude pouze dále zbídačovat už tak sociálně nejkřehčí kategorie a nechá dále zchudnout veřejný sektor, bude státní dluh narůstat stejnou měrou jako nespokojenost početně stále významnějších skupin obyvatelstva. Nepůjde již zdaleka jen o dolní vrstvy, ale stále více o vrstvy střední – letošní voliče pravice. Pokud se Evropa nerozpadne, nebude moci pravice ani pomýšlet na nějaký ošklivě nedemokratický způsob zastření svého selhání.

Lze namítnout, že změny, které může učinit v průběhu několika příštích let, budou již nevratné. Tomu nevěřím. Pokud je politická vůle, lze demokratickými procedurami napravit jakékoliv tahy politiků, pokud jsou pro většinu obyvatel nepřijatelné.

Měli bychom tedy letošní volby oslavit společně s pravicí. Poměry u nás byly hrubě zamlžené podobně jako letošní jaro. Sluníčko voleb, které nepřipouštějí další patovou situaci, je báječně prosvětlí.

30. 5. 2010